Emil Adamec

POUTNÍK

Jak jsem obnovoval monarchii

Rakousko-Uhersko

(2. část)

Tato kniha je volným pokračováním

prvního dílu z roku 2013.

Kniha je věnována mým přátelům

a podporovatelům projektu

AKUPUNKTURA ZEMĚ

kopec Baba, Bezručova vyhlídka

Sedliště ve Slezsku 9. 10. 2016

O tři roky později

Je srpen 2016. Jsou to přesně tři roky od mého

posledního pobytu v Zemích Koruny České. Od té doby

se v Číně a Hongkongu, kde žiju, mnohé změnilo. Podle

téměř každodenních zpráv, které sleduji na internetu se

v Evropě také mění dění. Téměř přesně se naplňují mé

vize o budoucí Středoevropské monarchii. Otázkou je,

do jaké míry je tato vize reálná. V každém případě se

něco děje, a to v přímém přenosu před očima zatím

neprobuzených Evropanů. Migrace z jihu, diktát z

Bruselu, spojování dříve rozdělených států... Toto vše

je pouze jen stručné shrnutí k současné situaci, která

některé znepokojuje a jiným zase dává již dlouho

očekávanou naději. Řeč je ohledně situace ve střední

Evropě, která se formuje ve státech se společnou

historií, kulturou a tradicemi. Podunajský prostor má

jinou historickou zkušenost než ostatní země v Evropě

a tedy je logické, že se tato historie bude opakovat a

rozvíjet. Moje myšlenka obnovy monarchie Rakousko -

Uherska nebo Svaté říše římské je stále živá a vše

zatím nasvědčuje tomu, že se současné dějiny Evropy

mohou tímto směrem ubírat.

Vize monarchie ve střední Evropě

Monarchisté všech krajů spojte se!

Takto zněla výzva Koruny České v roce 2016 ke

všem monarchisticky smýšlejícím lidem aby využili

možnosti sestavit nebo připojit se k již vznikajícím

kandidátkám. Ani chvíli jsem nepřemýšel. Takové šance

se neodmítají. Email kontaktující vedení a možné

potenciální kandidáty byl napsán v pěti minutách. Další

věcí byla skutečnost, že v tuto chvíli stojím v prostorách

rušné budovy v Hongkongu, kde jediným spojením se

světem a mojí vlastí - Slezskem je internetový kabel.

Před sto lety nepředstavitelná situace, dnes běžná věc.

V rychlosti plním prohlášení kandidáta, kontaktuji Ex-

press Mail a poslední naše úspory končí na poště za

zaslání zásilky. Během dvou dnů byla na místě v

Lískovci u Vítka Orama, který ji zařadil pro oficiální

použití.

Další věcí bylo samotné shánění du

ší - monar-

chisticky smýšlejících jedinců, kteří by byli ochotni

doslova nabídnout svoji duši a čest na volný trh. Pro

některé se může tato trivialita zdát jednoduchou, ve

skutečnosti samotné upsání se na tuto exkluzivní listinu

bylo téměř nepřekonatelným problémem. Oslovil jsem

své známé, hledal na internetu v oblasti Slezska možné

kandidáty, dále hledal a nevzdával to. Ve většině

případů se mi dostalo

jasné NE. Zamýšlel jsem se nad

důvody odmítání této jasné a smysluplné myšlenky.

Řekl bych, že asi jednoznačným důvodem může být

záměrná dezinformace, neochota se postavit pravdě

čelem a možná i strach. Být jiným není jednoduché. Ale

být úplně proti proudu je pro většinu nemyslitelné.

Král nikdy neumírá!

Protože nesmrtelní neumírají, ani u krále to

nemůže být jinak. Vzniká podoba kampaně a plakátu.

Vize pro rok 2016

Začátek kampaně se oddaluje. Vybírám největší

města. Vyřizuji povolení, z tiskárny volají, že je vše

hotovo. Vizitku v rozhlase Vítek Oram zvládl dobře. V

Hongkongu začíná tajfun. V rušných ulicích přebírám

vytištěné plakáty a letáky. Jsou to opravdu těžká

zavazadla. Kolečka vozíku brázdí hustým deštěm zalité

chodníky. Hledám vhodné letenky a připravuji

nejnutnější věci. Času není nazbyt. Zbývá několik hodin

do odletu. Najednou email oznamuje, že program vize

je potřeba upřesnit. Sepisuji poslední detaily, korekce

doladí Petr Krátký a Michael Rataj. Hesla na plakátu

jsou jasná a program sděluje více podrobností. Kromě

změny státního zřízení na monarchii, stejně jako minule

uvádím zemské rozdělení, v případě takzvaného

Moravskoslezského kraje by to bylo původní Vévodství

slezské. Také hra

dy, zámky a další ukradené majetky,

jak jinak než vrátit. Polskem zabrané Slezsko nevyjí-

maje. Je to nejvíce znečišťený kraj v Evropě. Vodní

doprava, automobily pod zem a odvyknout si od

těžkého průmyslu budou aktuální body. Stejně jako

fontány na pitnou vodu a toalety zdarma by měly být

samozřejmostí. Protože pokud to jde v Hongkongu,

mělo by to jít i ve Slezsku. Stále se mluví o neza-

městnanosti, ale

jak je vidět, propagované modely ne-

fungují. V minulém roce Opavu a Slezsko navštívila

samotná Jeho Jasnost Hans Adam II. Navrhuji

spolupráci s Lichtenštejnskem. Především na kulturní

bázi, ale i například v oboru přesného strojírenství, kde

se může problém nezaměstnanosti v kraji vyřešit.

Přílet do Prahy

Vracíme se poslední večer po návštěvě H&M.

Právě tam jsem se vyměnil z jednoduše oblečeného

člověka v sandálech na byznysmena. Ale to už je čas

se rychle přepravit na letiště. Celonoční balení plakátů

a letáků a zejména jejich hmotnost způsobily, že další

věci již nelze vzít sebou. Také Lixia, která na poslední

chvíli zakoupila zelený čaj a porcelánovou sadu má co

dělat, aby si sbalila jen ty nejnutnější věci. Poslední věc,

kterou nelze zapomenout jsou hlasové zesilovače

zvuku. Malé černé krabičky s mikrofonem. Ještě zajistit

císařskou hymnu jako zvukové pozadí. Malá osobní

váha oznamuje, že toto je opravdu maximum co

můžeme s sebou vzít. Na letišti jsou totiž nekompro-

misní. Krkolomná cesta nejprve taxíkem, pak metrem,

autobusy a nakonec letištním vozíkem byla opravdu

vyčerpávající. Spás

ný pocit, že již sedíme v letadle,

které i přes probíhající tajfun skutečně vzlétlo na

Moskvu jen potvrdil, že i tak nemožné věci lze poměrně

bez velké přípravy zvládnout. Po přestupu přistáváme

v Praze a těžká zavazadla zamykáme do trezoru na

hlavním nádraží. Odsud je to jen kousek do restaurace

Lucerna, kde nás již čekají věrní přátelé Martin a

Vladimír. Ráno jsme po prohlídce Prahy, Václavského

a Staro

městského náměstí a zejména Karlova mostu

naskočili do vlaku. Jedeme směrem do Jihlavy. I přes

plánovanou náročnou misi ve Slezsku jsme našli

časovou skulinu se setkat se zakládajícími členy české

pobočky INTBAU a účastnili se přednášky Martina

Horáčka o tradiční architektuře.

Jihlava, INTBAU a tradiční architektura

Příjezd do Jihlavy a zejména na náměstí v centru

města byl z důvodu setkání s architektkou Lenkou

Tomášovou a historikem architektury Martinem

Horáčkem. Město Jihlava má krásné náměstí, ale jako

téměř všechna česká města je “obohaceno” o tzv.

moderní architekturu. Původní špalíček tradičních

budov zvaný Krecl totiž nahradila brutální socialistická

budova Prioru. Již mnoho let město řeší co s tím. Něko-

likrát se toto téma stalo i politickým bodem, nicméně nic

konkrétního se nestalo a toto ošklivé mimozemské

těleso nadále hyzdí krásné tradiční náměstí. A právě

toto téma zaujalo mimo jiné i architektku, jihlavskou

rodačku Lenku Tomášovou, která díky svým studiím v

Notre Dame navrhla tradicionalistický koncept navrá-

cení původního Kreclu na své místo a v původní

podobě. Ten den se konalo i setkání členů INTBAU a

navazovala přednáška Martina Horáčka, experta pro

tradiční architekturu a urbanismus.

Tradiční náměstí v Jihlavě s modernistickou budovou Prioru

VII. Slezský zemský sněm v Sedlištích

V Sedlištích po čtvrté, v rámci celého Slezska po

sedmé. Jedná se již o tradiční setkání monarchistů.

Kampaň KČ 2016 - 18. 9. - Frýdek-Místek

Z mých rodných Sedlišť jsme se s Lixií přesunuli

do blízkého Sviadnova, kde nám moje sestra Zdenka

poskytla azyl. Odtud jsme se každý den přesouvali do

poměrně vzdálené vlakové stanice a do dalších

destinací Slezska. Je 18. září, tento den jsme nikam

vlakem nejeli, ale procházeli sousední Frýdek, který je

součástí Slezska a Místek, který je součástí Moravy.

Bylo to také poprvé co jsem použil hlasový zesilovač.

Dvě vlajky sepnuté do jedné reprezentovaly císařskou

vlajku Rakousko-Uherska a Slezska. Netrvalo dlouho a

v oknech domů se začali objevovat lidé, nevěřícně vrtící

hlavou. Zvuk zesilovače totiž oslovoval nejen procháze-

jící v ulicích, ale i ty kteří byli zrovna doma. Prošli jsme

od Sviadnova přes frýdecké náměstí k vlakovému

nádraží a odtud přes řeku do Místku. Zvyklý z

Hongkongu na velké množství lidí v Česku jich vidím

málo. Téměř prázdné ulice a náměstí. Přesto letáky a

oslovení: “Chcete krále?”, lidé brali.

Kampaň KČ: Frýdek a Místek (2016)

19. 9. - Frýdlant nad Ostravicí

Druhý den nás vlak z Lískovce dopravil do

Frýdlantu nad Ostravicí. Začíná být sychravo. Včerejší

slunečný den se proměnil ve studený a deštivý. Hned

po výstupu z vlaku nasazuji hlasový zesilovač, rozbalím

vlajky, připravím letáky a pěší túra začíná. Nejprve jsme

prošli alejí přes tichou ulici k rušné křižovatce. Řidiči aut

se za námi otáčejí. Zřejmě něco podobného ještě

neviděli. Po odbočení doleva se dostáváme do centra

a oslovujeme kolemjdoucí. První letáky mizí v rukou

překvapených lidí. Počasí je stále chladnější a lidí v

ulicích ubývá. Pouze okolo obchodního domu je rušno.

Každý ale spěchá do auta a jen málokterý se zastaví.

Zastavíme se u kostela a v postranních uličkách. Na

otázku zda by nechtěli krále místo prezidenta lidé

reagují buď pozitivně nebo odmítavě. Všudypřítomné

pobavení je cítit podvědomě. Den se schyluje k závěru

a vracíme se do Lískovce naplněni pozitivními pocity.

Zítra pojedeme na sever.

Kampaň KČ: Frýdlant nad Ostravicí (2016)

20. 9. - Třinec

Je úterý a naše cesta ze Sviadnova směřuje k

autobusům. Jedeme totiž do znečištěné destinace -

Třinec. Všudypřítomné železárny zasahují přímo do

života města. A to nejen svými stavbami, ale zejména

hlukem. Nejhorší dopad železáren na životy obyvatel je

prachové znečištění a hustý smog. Ocelové kolosy

produkují kouř z komínů non-stop. Bledé a mlčenlivé

obličeje obyvatel napovídají, že naděje ke změně je

mizivá. “Nechci, jsem komunista!” odpovídá na

nabízený leták muž ve středních letech. “Ani prezidenta

a ani krále”, reaguje další. Z oken ponurých a prázd-

ných ulic se občas pohne záclona. Lidé nejsou moc

sdílní. “A ty nepiješ?”, reaguje u stánku s lihovinami na

mou poznámku o alkoholicích ve vládě. “Ne, a ani nejím

maso!”, odpovím. Moje odpověď je ale zaskočila. U su-

permarketu mladý muž

po přečtení letáku nevydal ani

hlásku, ale chlapsky mne poplácal po rameni.

Kampaň KČ: Třinec (2016)

21. 9. - Český Těšín

Toto rozdělené slezské město na českou a

polskou část je propojeno mosty přes řeku, kde je volný

průchod. Ani jsem ještě pořádně nezačal a jednoho

pána zaujala moje slezská vlajka. Zajímal se o to, co

dělám. Po delším rozhovoru se loučíme s tím, že se

uvidíme v Orlové. Na náměstí před radnicí je již rušno.

Přichází silnější pán, kterého znám z minula a o monar-

chii něco ví. Řekl, že zná Vítka. Vracíme se na chvíli na

vlakové nádraží, protože nám poradili návštěvu Legio

vlaku. Tato historická souprava je mobilní výstava, plná

dobových vojenských předmětů a fotografií z Velké

války. Dávám se do řeči s jedním z průvodců. Vysvětluje

detaily českých legií v Rusku a dá mi nějaké brožurky.

Na oplátku mu předávám leták a hovoříme o našem

posledním králi, blahoslaveném Karlu III. Řekl, že Karel

chtěl jen mír, ale že přišel moc pozdě. Nakonec přiznal,

že ani situace s československými legiemi nemusela

být jednoznačná.

Kampaň KČ: Český Těšín (2016)

22. 9. - Karviná

Cesta z vlakového nádraží v Karviné do centra

města vede přes ohavné obchodní centrum a paneláky.

Rychlostní cesty a celkový pocit beznaděje nás provází

celou cestu až na náměstí. Náměstí s kašnou je

historické a tedy krásné. Jen socha Masaryka a

neudržované budovy kazí celkový dojem. Lidé sedící

na lavičkách okolo historického náměstí jsou vstřícní a

reagují na mé letáky pozitivně. Jiná situace je v blízkém

okolí, které je výhradně modernistické. A jaké je

prostředí, tak se chovají i lidé. Někteří jsou nevrlí a

vykřikují z oken paneláku, ať je neotravuji. Nicméně

kolemjdoucí, venčící své psy, reagují pobaveně. “Tak

tohoto nikdy nedosáhnete! Vždyť je to tady plné komu-

nistů”. Souhlasně přikyvuji a dodávám, že to ještě

nevzdám. “Kolik máte členů?” ptá se další “Asi 800”,

odpovídám. “A to

vás za to platí?” Zavrtím hlavou.

Prohlídka kostelních varhan, rozhovor s kostelníkem a

procházka přilehlým parkem zakončily misi v Karviné.

Kampaň KČ: Karviná (2016)

23. 9. - Orlová

Dopolední autobus konečně dorazil do Orlové.

Centrum města okolo pošty se také změnilo. Spíše to

tu připomíná staveniště než náměstí. Procházíme tímto

prostorem a pak směrem k panelovému sídlišti. Míjíme

kapli a pak se vracíme zpět k centru. U přechodu pro

chodce se občas mihnou lidé nebo i jinde moje otázka

způsobí, že lidé opět mezi sebou začnou komunikovat,

aniž by se předtím znali. Scházíme po schodech a

zastavuje u nás policejní auto. Jdou přímo ke mně.

Zřejmě je zavolala paní, která před chvíli gestikulovala

z jednoho okna paneláku.”Co to tady vyvádíte, máte

povolení? Doklady, prosím.“ Odpovídám na vše kladně

a dokonce si i policisté vezmou letáček. Lidé, kteří si

možná přáli, aby mne policie odvedla, neuspěli. Naopak

pokračuji dál s ještě větším odhodláním. K večeru

přichází pan Rom

an a společně vedeme dialog na

různá témata. Stejně jako předchozí dny mne ovládla

únava a zároveň spokojenost.

Kampaň KČ: Orlová (2016)

24. 9. - Bohumín

Podobně jako v Třinci, i v Bohumíně se na životě

města odrazil průmysl. Navíc Nový Bohumín je

postaven pouze z panelových sídlišť. Naše cesta tedy

směřuje do Starého Bohumína, přímo na historické

náměstí, kde je poklidný život. Nikdo nikam nespěchá.

Není tedy divu, že moje akce s použitím hlasového

zesilovače lidi zaujala. Zpozorněli. Míjíme malou ohradu

s koňmi a u dětského hřistě několik dětí volalo a s

radostní si prohlíželo letáky. “Pokud je to recese, tak to

beru”, povídá jeden z dospělých. “Není”, odpovídám.

Odmítá a odchází. Žádná škoda, pomyslím si. Děti jsou

důležitější a otevřenější. Nemá smysl přesvědčovat

někoho, kdo od začátku nemá zájem. Vracíme se na

náměstí a z okna jednoho historického domu, kde je

svatební hostina, z balkónu vojalí hosté “Migranty,

inženýry a doktory nám

nenabízíte?” Můj souhlas s

úsměvem je přiměl k příchodu za mnou a převzetí

letáků. Bylo milé projít most Františka Josefa I.

Kampaň KČ: Bohumín (2016)

25. 9. - Ostrava

Největší ve Slezsku a zároveň nejznečištěnější

město v Evropě, současné hlavní město Slezska -

Ostrava. Nutno říct, že je zde problém i s kriminalitou.

Je otázka, proč právě toto město s kolosálním těžkým

průmyslem je centrem Slezska. U vlakového nádraží se

ráno setkáváme s Vladimírem Pokutou a jeho ženou.

Převezmou si plakáty a domlouváme večerní návštěvu

u nich. Právě probíhá ve městě maratón. Míjíme ob-

chodní centrum Karolinu a přes rozkopané tramajové

koleje míříme k centru města. Zastaví nás policie kolem

níž se prožene několik běžců. Pochopíme. Pro maratón

je zabráno téměř celé město. Také náměstí je plné

různých balónů a zábran. Dokonce je tu i plážový fotbal.

Vydáváme se do okolních ulic. Zejí prázdnotou. Letáky

končí i v rukou prodavačů několika prázdných stánků s

občerstvením.

Jiná situace je při cestě na hlavní

nádraží. ”Cože, monarchie? Je dvacáté první století!“

pokřikuje za námi jeden pankáč.”No právě“, odpovídám.

Kampaň KČ: Ostrava (2016)

26. 9. - Hlučín

Do Hlučína jedu už potřetí. Od autobusu přes

náměstí a dále pak rohovou uličkou. Objevuje se známá

tvář muže, se kterým se setkávám zde téměř pokaždé.

Samozřejmě mě poznává a dáváme se jako obvykle do

řeči. Obdivuje moji vytrvalost. Jsou to už přeci jen 4

roky. Loučíme se a vracíme se na náměstí. V centru

náměstí je postaveno posezení. Několik přísedících

pobaveně sleduje, co to tam vyvádím. Hlasový zesilo-

vač je opravdová pomoc. A opět přichází policista a

chce písemné povolení. “Povolení jsem zasílal emailem

na městský úřad”, ujišťuji ho a po chvíli nás nechá.

Ještě několik oslovených kolemjdoucích a odcházíme

do postranních uliček. I lidé vycházející z barů si berou

letáky. “To se ti nepovede. Je to blbost”, bez komentáře

míjím podnapilého muže. “To bude zase centrum ve

Vratislavi?” v

olá z dálky další. “Nechceš nám raději

pomoci s fasádou, než takhle tady se motat s vlajkou?”,

ozývá se z lešení. “Proč ne.” Odpovídám na dotazy.

Kampaň KČ: Hlučín (2016)

27. 9. - Studénka

Do Studénky vede dlouhá cesta. Proplétáme se

mezi traktory a kamióny. Potkáváme školáky vycháze-

jící ze školy. Chtěli by být rytíři. Letáky jdou na odbyt.

Štěkající pes z vedlejší zahrady mne neodradí. Z

garáže majitel reaguje na hukot magafonu. Myšlenka

království není pro něj legrační. Lidé se zajímají o chod

takto uspořádaného státu. Procházíme centrem

Studénky a také zámeckou zahradou, kde je muzeum.

Nevěřícně koukají i vycházející návštěvníci expozice.

Zdá se jim to? Že by posel od samotného krále? Ani oni

nejsou udiveni mými návrhy. Starý duch času v nich

možná probudil touhu po něčem trvalém, krásném a

noblesním. Ostatně zámky bez pána jsou jen prázd-

nými relikviemi. Toto probuzení je jako nový život,

skutečný sen, rozkvetlý sad... A přitom stačí tak málo,

aby se tak stalo. I žá

ci se oprávněně ptají na vlastní

historii, která je jim již století záměrně skrývána a

pozměňována. Do nekonečna to tak jít jistě nemůže.

Kampaň KČ: Studénka (2016)

28. 9. - Opava

Opava je bývalé hlavní město Vévodství

slezského. Je připomínkou čtyřsetleté přítomnosti rodu

Lichtenštejnů, který zanechal řadu otázek. Vždyť

samotný opavský vévoda a vládnoucí kníže Lichten-

štejnska, Hans Adam II. osobně toto město minulý rok

navštívil. Vleklá nezaměstnanost ve Slezsku je řešitelná

právě spoluprací s Lichtenštejnskem a přesunutím

centra z Ostravy do Opavy. Pro mnohé to zní jako

pohádka. Pro monarchisty je to ale jasná věc. Vždyť i

samotní zastupitelé města, plném historických paměti-

hodností, muzeí a archivů, tuto variantu berou vážně.

Hned po výstupu z vlaku jsme se po úvodním průvodu

setkali v centru se slečnou Adrianou, která nám asi 2

hodiny pomáhala rozdávat letáky. A i když ulice zely

prázdnotou, našli se lidé, které to zajímalo. Ale to už

nám mávají z okna panelového domu u náměstí přátelé

Věrka, Vladimír a další. Vše bylo nepřipraveno, v

podstatě náhoda. Proběhlo to jako plánovaná akce.

Kampaň KČ: Opava (2016)

29. 9. - Krnov

Krnovské vévodství, stejně jako opavské patřilo

a nepochybně i stále patří Lichtenštejnům. Zachovalé

lesy, čistá příroda ale i německá minulost. Toto vše činí

Krnov unikátním místem pro rozvoj činnosti všeho

druhu. V současné době ale tomu tak není. Vše, včetně

historických budov, starých továren a panských budov

je na prodej. Město působí zanedbaně. Tato sudetská

oblast stále ještě nese pozůstatky vleklých sporů před

kterými varoval blahoslavený císař Karel. Dlouhodobě

se zde podepisují i sociální problémy. Vše působí tiše,

ospale a jakoby bez života. Ale to již procházíme cen-

trem města přes radnici a pokračujeme po železným

mostě do dalších ulic. Typický ruch se objevuje jen u

obchodního centra a autobusové stanice. Pokračujeme

dál, směrem k vlakové stanici, kde v tuto dobu je

rozkopaná

cesta, lemovaná množstvím prázdných hod-

notných domů na prodej. Bývalé státní firmy, školy i

soukromé továrny - vše je na prodej. Proč asi?

Kampaň KČ: Krnov (2016)

30. 9. - Bruntál

Vzhledem k tomu, že Bruntál je jedním z nejvíce

postižených měst velkou nezaměstnaností a zároveň

nejvyššími cenami v obchodech, není toto město pro

bydlení atraktivní. Byli jsme překvapeni s jakou

pečlivostí se informační centrum města stará o propa-

gaci tohoto místa. Velký výběr brožur a bookletů s

krásnými přírodními místy, historickými pamětihodnost-

mi a ryzí, téměř neporušenou přírodou. Ne nadarmo si

toto místo vybral k životu fotograf Jindřich Štreit. Ten

den kdy jsem měl rozdávat letáky mi jiná strana nepo-

volila ani vstup. Státní policii to nevadilo, ale městská

policie mi striktně jakoukoli aktivitu zakázala. Chodili

jsme v okolních ulicích, silnicích a sídlištích. Ale stálo

to za to. Několika jedincům tato nová aktivita šla proti

srsti. Člověk z auta vykřikoval, že je komunista, že mi

ukáže. Na jiném místě mě další provokoval, jestli jsem

psychicky v pořádku. Odpoledne se objevil pan

Jaroslav Vavříček a pomohl mi rozdávat letáky.

Kampaň KČ: Bruntál (2016)

1. 10. - Nový Jičín

Město Nový Jičín se může chlubit jako jedno z

mála měst s krasným historickým náměstím s okrouh-

lým krytým podloubím, které nebylo zbouráno. Žerotín-

ský zámek je také místo, které navštívil v roce 1912

sám císař Karel se svou chotí. Zámeckou expozici, kde

jsou četné historické předměty, stejně tak i probíhající

výstavu o historické architektuře opečovává zdejší

rodák pan Radek Pol

ch. Paní Irena z muzea byla

velmi vstřícná a expozici, včetně tradice kloboučnictví

v prostorách zámku, nám ochotně ukázala. Na samot-

ném náměstí bylo tradičně vylidněno. Občas někdo

prošel. Moji aktivitu spojenou s megafonem lidé raději

ignorovali, než aby využili šance mít i jiný pohled na

věc. Ve vylidněných přilehlých ulicích občas někdo

otevřel okno, aby uvěřil svým očím. Člověk z třetího

patra říkal,

že oceňuje moji odvahu takto nezištně

prodávat svoji kůži na trh. To se totiž dnes nenosí.

Každý raději volí zavřít se doma a mlčet.

Kampaň KČ: Nový Jičín (2016)

2. 10. - Frenštát pod Radhoštěm

Za deštivého a chladného počasí vlak dorazil do

Frenštátu pod Radhoštěm. Malá venkovní hospůdka se

čtyřmi hosty byla první zastávkou. Jeden z přísedících

dokonce přesvědčil ostatní, že to co dělám je jediná

záchrana. “Samozřejmě, že monarchii. Co jiného!”,

shrnul do jediné věty. Odbočili jsme do dlouhé a

liduprázdné ulice lemované domy a zahradami se psy.

Dokonce i psi štěkali v rytmu císařské hymny ozývající

se z mého megafonu. Náměstí bylo vlivem chladného

počasí úplně vylidněno. Pouze malá skupinka mladých

lidí postávala opodál a velmi se zajímala o naši misi. Na

zpáteční cestě jsme míjeli i několik restaurací, v jejichž

otevřených oknech se občas pohla záclona. I to stačí.

Je důležité, že lidé poselství vnímají. Mnozí ocenili moji

obětavost. A právě tato jiná forma sdělení může některé

inspirovat k dalším aktivitám směřujícím k úspěšnému

návratu Zemí Koruny Česk

ke konstituční monarchii s

legitimním panovníkem.

Kampaň KČ: Frenštát pod Radhoštěm (2016)

3. 10. - Příbor

Příbor, město slavného rodáka Sigmunda

Freuda, malebné město s historickými pamětihodnost-

mi, architekturou a krajinou. Rodný dům Freuda jsme

shlédli před několika dny. Dálkový autobus nás vysadil

v centru města. Opět podobná situace jako jinde.

Liduprázdné náměstí. Když někdo procházel, dělal, že

neslyší. Nicméně i tady jsme našli jedince, které

myšlenka obnovy monarchie zaujala. Příbor má

malebné uličky lemované krásnými historickými domy.

Jeho svahovitý terén zážitek z krásy města ještě

umocňuje. A právě procházením klikatými uličkami bylo

možno potkat mnoho lidí, kteří se ve svých zahrádkách

na chvíli zastavili a vyslechli si moji misi. Řada z nich

tento světonázor přijala. Každému se zavděčit nelze.

Odněkud se vynořila skupinka Cikánů. Nejdříve dva a

pak se přidal třetí. Říkali, ať vypadnu. Sledovali nás.

Nakonec nám pomohla policie, které patří naše

upřímné poděkování.

Kampaň KČ: Příbor (2016)

4. 10. - Havířov

Poslední akce v tomto roce byla v nejmladším

městě v Česku, v Havířově. Bylo chladné a větrné

počasí. Náměstí Františka Josefa I., dnes stále ještě

Náměstí republiky, již hostilo jiný politický subjekt. Ten-

tokrát komunisty. Vzali jsme to tedy opačnou stranou

náměstí a pokračovali dlouhou třídou tohoto zahradního

města. K mému velkému překvapení, právě v Havířově

měla naše akce největší ohlas. Zejména mezi mladými

lidmi. Lidé v oknech domů, automobilů a autobusů se

otáčeli, a asi měli proč. Nic takového zřejmě ještě ne-

viděli. Jedinec s císařskou vlajkou a megafonem. Lidé

v Havířově jsou otevření a mají smysl pro jinost. Zajetý

fádní mechanismus už mnoha lidem leze krkem. Mnoho

kolemjdoucích se také mé akci zasmálo. Ale i to je

úspěch. Malé děti, jak v ulicích, ale i v zahradách školek

doslova lpěly na tom, aby leták skončil právě u nich. Co

by dali zato, aby i jejich učitelé nebo rodiče jim něco

řekli o králi. Akce končí. Letáky jsou rozdány... Děkuji!

Kampaň KČ: Havířov (2016)

Plakáty: Benešov - Dolní Životice

Deštné

Březová

Bohdanovice

Benešov

Dolní Životice

Bruntál

Bratříkovice

Bočanovice

Plakáty: Frenštát pod Radhoštěm - Hrádek

Holasovice

Hlavnice

Havířov

Frenštát pod Radhoštěm

Hrádek

Hodslavice

Heřmanice u Oder

Frýdek-Místek

Plakáty: Jaktař - Litultovice

Lískovec

Krnov

Kopřivnice

Jaktař

Litultovice

Lichnov

Kopřivnice

Jamnice

Plakáty: Malá Morávka - Nový Jičín

Nový Dvůr

Neplachovice

Mladecko

Malá Morávka

Nový Jičín

Nové Heřminovy

Moravskoslezský Kočov

Milotice nad Opavou

Plakáty: Olbramice - Opava

Opava

Olbramice

Opava

Plakáty: Opava

Opava

Plakáty: Opava - Ostrava

Ostrava

Opava

Ostrava

Opava

Plakáty: Ostrava

Ostrava

Plakáty: Ostrava - Palkovice

Palhanec

Ostrava

Palkovice

Ostrava

Plakáty: Příbor - Slavkov

Sedliště

Rybí

Raškovice

Příbor

Slavkov

Sádek

Řepiště

Příbor

Plakáty: Spálov - Zátora

Vražné

Vávrovice

Sviadnov

Spálov

Zátora

Velké Heraltice

Teplá

Stěbořice

Sedliště - výstava výtvarníků 2016

Sedliště - křest almanachů 2016

Poděkování

Moje letošní kampaň pro podporu monarchie

byla stejně rozsáhlá jako i akce minulé a její úspěch by

se neobešel bez podpory. Mé největší poděkování patří

mé ženě Lixii, která mne po celou dobu této pouti

následovala a pomáhala s fotodokumentací. Moje

sestra Zdenka Petrová nám poskytla ubytování a stravu

ve Sviadnově po celou dobu našeho pobytu, za což

srdečně děkujeme. Kromě letáků, kterých bylo celkem

7000 kusů, a které bylo nutno při osobních setkáních s

lidmi rozdat v ulicích, byly současně vylepovány a

vyvěšovány i velké plakáty. Podařilo se pokrýt mnoho

měst a obcí. Lidé si tak mohli přečíst podrobnosti, které

na malých letácích nebyly. Samotné plakátování nebylo

také nic snadného. Jako problém se ukázal nejen

nedostatek času, peněz, ale i počet lidí ochotných

pomoci. Ještě před odletem j

sem z Hongkongu

kontaktoval všechna města a obce Moravskoslezského

kraje, nejen kvůli povolení moji kampaň realizovat, ale

také jestli bych jim plakát mohl zaslat s požádáním o

jeho vyvěšení. Povolení kampaně nebylo ze strany

měst překážkou. V případě plakátů to ale již problém

byl. Starostové některých měst ale s vyvěšením

souhlasili a za jejich nezištnou pomoc děkuji. I přes tuto

pomoc jsme měli stále a

si 400 velkých plakátů vyvěsit

sami dva. Několik kusů pomohl rozvěsit restaurátor

Vladimír Pokuta z Ostravy a velkou část plakátů vylepil

a vyvěsil pan Jaroslav Vavříček z Jakartovic u Opavy.

Patří jim mé velké poděkování. Několikrát jsem v noci

na kole objel Sviadnov, Lískovec a Sedliště, abych i tam

plakáty vyvěsil. Velký krok poskytlo město Opava, které

zdarma v rámci voleb nabídlo plakátovací panely.

Velkou část plakátů ale bylo nutné zadat komerčním

plakátovacím firmám. Za všechna města bych jmenoval

ta, kde se plakáty objevily. Jednalo se o Benešov,

Bočanovice, Bohdanovice, Bohumín, Bratříkovice,

Březová, Bruntál, Český Těšín, Deštné, Dolní Životice,

Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant nad

Ostravicí, Havířov, Heřmanice u Oder, Hlavnice, Hlučín,

Hodslavice, Holasovice, Horní Benešov, Hořejší

Kunčice, Hrádek, Jakartovice, Jaktař, Jamnice, Karviná,

Kateřinky, Kopřivnice, Krnov, Lichnov, Lískovec,

Litultovice, Loděnice, Kamenec, Košetice, Lichnov,

Malá Morávka, Milotice nad Opavou, Mladecko,

Moravskoslezský Kočov, Neplachovice, Nové Heřmi-

novy, Nový Dvůr, Nový Jičín, Olbramice, Opava, Orlová,

Ostrava, Palhanec, Palkovice, Příbor, Raškovice,

Řepiště, Rybí, Sádek, Sedliště, Slavkov, Slezská Harta,

Spálov, Stěbořice, Studénka, Sviadnov, Svobodné

Heřmanice, Teplá, Třinec, Vávrovice, Velké Heraltice,

Vražné, Zátora a další… Celá akce s plakátováním byla

legální a nikde nebyl ani jeden plakát vylepen bez

předchozího povolení nebo zaplacení. Za dlouhodobou

podporu v propagační oblasti děkuji panu Radkovi

Komárkovi ze sedlišťského grafického studia KB Grafik.

Paní Dagmar Sofii Molinové taktéž děkuji za doslov k

této knize a za přátelství.

Děkuji všem, kteří tuto akci jakýmkoli způsobem

podpořili a budou nadále podporovat.

MgA. Emil Adamec.

V Hongkongu dne 30. 11. 2016

Článek v deníku - 10. 10. 2016

Milovice - beseda 20. 10. 2016

Oznámení - letáky 28. 10. 2016

Doslov

Jedním z nejkrásnějších míst na Zemi je

posvátný kopec Baba, Bezručova vyhlídka v Sedlištích

ve Slezsku. Energie tohoto magického místa ovlivňuje

nejen blízké okolí, ale energetické proudění je citlivě

propojeno s celým světem. Není náhodou, že jsou zde

umístěny dvě dřevěné sochy žen s názvem Múzy a

socha Poutníka akademického sochaře Emila Adamce,

který v současné době žije se svou ženou Lixií v

Hongkongu. Tyto sochy jsou součástí Akupunktury

Země, projektu, na němž Emil Adamec pracuje, mimo

další své aktivity, celý svůj sochařský život.

Emil Adamec je velmi zajímavý renesanční

člověk, jedním slovem všeuměl. Sochař, vizionář,

krajinný architekt, cestovatel a spisovatel je většinu

svého života pro svůj projekt Akupunktura Země

doslova zapálený srdcem… Všichni víme, že

akupunktura těla je léčebná me

toda vycházející z

tradiční čínské medicíny. Podobně svou Akupunkturou

Země Emil Adamec jehlami – sochami ze dřeva či

kamene – podporuje ozdravení naší planety. Přesně

vyměřených bodů na povrchu Země, které se staly

místy vpichů do planety, je již přes 140 a nacházejí se

ve více než 25 zemích světa. Mnohé ze soch

znázorňující ženy, jejichž zvyky sochař v dané oblasti

vždy studoval a poté ztvárnil.

Emil se

narodil ve Frýdku jako třetí ze čtyř dětí v

rodině ale v Sedlištích ve Slezsku žije od svého dětství.

Jeho maminka byla prostá, pracovitá žena,

která pro Emila měla do poslední chvíle života nejen

pochopení, ale i nevyčerpatelnou mateřskou lásku.

Doporučení na sochaře, tehdy již žijícího v Hongkongu,

jsem dostala od bývalého starosty Sedlišť, PhDr. Josefa

Bartoňe, který dnes již není mezi námi. Emil působil v

rodných Sedlištích jako ředitel zdejšího muzea. Emil

mne časem, během naší spolupráce, seznámil se

spoustou zajímavých lidí, kterých si hluboce vážím.

Emilův letošní almanach navazuje na jeho

předchozí knížku a popisuje předvolební kampaň lídra

Koruny České v městech Moravy a Slezska. Líbí se mi,

že na každé z navštívených měst pohlíží zkušeným

okem architekta a jeho postřehy zaznamenávají

historické změny, které Emil kriticky hodnotí právě z

pohledu urbanisty. Jeho srdečnost a odvaha vyjít se

svou ženou Lixií diskutovat do ulic mezi lidi je pro

mnohé naše občany velmi zarážející a nepochopitelná.

Obdivuji Emilovo odhodlání a způsob šíření monarchi-

stických myšlenek právě při přímém rozhovoru s lidmi.

Výstižně popisuje nejen města, ale i jejich architekturu

a mnohdy poukazuje i na historické přeměny

jednotlivých měst.

Pokud Emil přiletí do své vlasti, rád pořádá

výstavy či setkání literátů a výtvar

níků právě na posvát-

ném kopci Baba v Sedlištích ve Slezsku. Pro jeho

věhlas a otevřené srdce s ním ráda vystavuje řada

známých výtvarníků a setkání bývají nejen plná

uměleckých děl, ale i pohody a mnohdy jde o navázání

nové spolupráce. Emilovy sochy přirozeně splývající s

okolím vtiskávají krásu do srdcí příchozích návštěvníků

kopce Baba a svou přítomností podtrhují magičnost a

výjimečnost vyhlídky na Beskydy. Poutník, socha

věnovaná básníku Petru Bezručovi, poutníku

Beskydami, úzce souvisí s poutníkem celým světem,

samotným sochařem Emilem Adamcem.

Děkuji Emilovi za jeho lásku k rodnému místu,

za vše, co pro zdejší lidi na své pouti světem koná… Za

všechny sochy, za šíření a podporu dobra a míru. Přeji

sochaři a jeho ženě Lixii štěstí cestou světem a těším

se opět za rok na výstavu Klubu výtvarníků Sedliště a

jsem upřímně zvědavá, sejdou-li se i literáti Literárního

klubu Petra Bezruče spolu s výtvarníky tak, jako se v

hojném počtu sešli ke křtu svých almanachů v roce

letošním.

Děkuji Vám, manželé Adamcovi, za lidskost,

srdečnost a přátelství. Věřím, že Emilův almanach svou

otevřeností bude pro mnohé výzvou nejen k

přemýšlení, ale i ke změnám a jejich uskutečnění.

Změny nenastávají samy od sebe, ale mnohé změny

jsou výsledkem lidské píle, umu a úsilí.

Mgr. Dagmar Sofie Molinová

V Milovicích dne 30. 10. 2016