RECENZE
Český překlad klíčové knihy významného
amerického matematika, fyzika a teoretika
architektury Nikose A. Salingarose připravil
historik architektury a vysokoškolský
pedagog Martin Horáček. Kniha, anglicky
vydaná v roce 2013, se obrací nejen ke
specialistům na architekturu, praktikujícím
architektům a studentům oboru, ale
i k zájemcům z jiných disciplín, ekologům,
památkářům nebo designérům užitkových
předmětů. Je koncipována jako soubor čty-
řiceti čtyř vzájemně navazujících, mezi-
oborově otevřených kapitol o architektuře
a navrhování a současně jako semestrální
výukový kurz pro studenty architektury.
Vedle Salingarosových studií obsahuje ně-
kolik textů dalších renomovaných autorů,
jako jsou architekti Christopher Alexander
a Léon Krier nebo biolog Edward O.
Wilson. České vydání je doplněno předmlu-
vou, původním rozhovorem s Nikosem A.
Salingarosem a třemi stovkami fotografií
převážně z domácího a evropského prostře-
dí, které korespondují s textem knihy.
Svět moderní architektury se tu porov-
nává s původními, zdánlivě zapomenutými
stavebními znalostmi našich předků, nabí-
zejícími návod na řešení problémů, s nimiž
si současná praxe často neví rady. Autoři
se přitom odvolávají na nejnovější vědecké
závěry a pracují s pojmy, které se zdaleka
netýkají jen architektury: vývojová biolo-
gie, zrod tvarů, jazyk vzorců, povaha řádu
nebo transformace uchovávající strukturu.
Vysvětluje se význam fraktální geometrie
v členění staveb a připomínají se důkazy,
zejména v oblasti lékařské, o škodlivos-
ti minimalisticky redukovaného prostředí
pro lidské zdraví a zdravé fungování spo-
lečnosti. Autoři zdůrazňují ekologický roz-
měr navrhování. Varují před nebezpečím
zničení lidského druhu, tradičních a přiro-
zených pochodů v přírodě nebo i celé pla-
nety. Připomínají, že vše, co bylo vytvoře-
no a postaveno za celou lidskou historii,
mělo základ ve fyziologických a celostních
pochodech našich předků, kteří tvorbu
a stavební dovednosti odvozovali z přírody.
Zjistíme, proč je savana nejpřirozenějším
prostředím a proč a jak používáme ke sdě-
lení a propojení s celkem ornament. Dnešní
designéři se mohou naučit navrhovat stavby
a města s využitím principů, fungujících po
celá tisíciletí. Poznáme rozdíly mezi adap-
tivním designem, používaným v tradiční
architektuře, a tzv. antivzorci, které nemají
uspořádanou komplexitu a jsou nefunkční.
Dozvíme se, jak se tradiční regionalismus
přizpůsobuje místním materiálům, pod-
nebí, kultuře a společenským praktikám.
Proč se používá řád nejmenšího a velkého
měřítka a jejich propojení? Při navrhování
lze využívat metodu designu založeného na
důkazech, osvědčenou v medicíně. V knize
je prokázáno, že tradiční budovy a příroda
uzdraví pacienty rychleji než prostředí
zbavené přírodních prvků a tradičních
architektonických a výtvarných forem.
Dozvíme se, co je biofilie a proč je v tradičním
navrhování všudypřítomná. Porovnává se
komplexita a životní cyklus budov a zvířat,
například pulců, z nichž se vyvine žába, aniž
by přitom došlo k rozbití strukturálního
vzorce nebo jeho náhradě vzorcem naprosto
odlišným. Tyto příklady jsou doplněny
i příklady z prostředí zoologických zahrad
a umělých chovů. Jak působí na psychiku
medvěda pobyt v minimalistickém nebo
komplexním prostředí zoologické zahrady?
Proč roste mozek rychleji pstruhovi ve
volné přírodě než tomu, který strávil
život v umělém jezírku nebo dokonce
v akváriu? Jaké rozdíly vykazuje inteligence
laboratorních krys, jež byly vychovávány
v minimalistickém prostředí, oproti těm,
které byly drženy v komplexním prostředí?
Proč má struktura mozku fraktální princip?
Řeknete si, jak mohou být takové poznatky
přímo využity v navrhování staveb a měst
a proč mají být brány v potaz? Budete
překvapeni odpověďmi. Další kapitoly
jsou věnovány principům navrhování,
vedoucím k harmonii ve výstavbě, v souladu
s přírodními zákonitostmi a znalostmi
našich předků. Kromě jiných praktických
postupů a konkrétních pravidel je v knize
zmíněno například patnáct vlastností, které
má vykazovat každá kvalitní (v jazyce knihy
„živá“) architektura a město: odstupňovaná
měřítka, silná centra, výrazné okraje, stří-
davé opakování, pozitivní prostor, dobrý
tvar, lokální symetrie, hluboké propojení
a dvojznačnost, kontrast, pozvolné pře-
chody, tvarová neurčitost, ozvěny, prázdno,
jednoduchost a vnitřní klid, neizolovanost.
Kniha nabízí cestu, která změní dosavadní
pohled každého architekta, teoretika
nebo vědce studujícího architekturu. Vřele
doporučuji všem čtenářům.
Nikos A. Salingaros, editor českého vydání:
Martin Horáček, Sjednocená teorie architek-
tury: Forma, jazyk, komplexita – VUTIUM,
Barrister & Principal Publishing, 2017
EMIL ADAMEC
Sjednocená teorie
architektury:
Forma, jazyk,
komplexita
RECENZE
2
STAVBA 2/2018