RECENZE

STAVBA 2/2019

EMIL ADAMEC

Making dystopia:

The strange rise and survival

of architectural barbarism

(překlad)

Vytváření dystopie: Podivný vzestup a přežívání

architektonického barbarství

Kniha renomovaného historika architektu-

ry severoirského původu, profesora Jamese

Stevense Curla, je vydaná v angličtině,

v Oxfordu v roce 2018. Na obalu knihy je zob-

razena váha, jejíž misky nesou dva protichůd-

né světy. Deset kapitol více než pětisetstrán-

kové knihy doplňuje sto čtrnáct černobílých

fotografií a ilustrací. Cíl tohoto díla se může

mnohým čtenářům zdát překvapivý, až kon-

troverzní: doložit historickými fakty a jejich

zasvěcenou interpretací, že vítězné tažení

modernistického hnutí v architektuře 20. sto-

letí bylo ve skutečnosti prohrou pro většinu

jejích uživatelů. Jednotlivé kapitoly nabízejí

odpovědi v chronologickém pořadí. Ukažme

zde na několik myšlenek a tvrzení z úvodní

kapitoly Počátky katastrofy: znalosti ve sta-

vebnictví a ornamentu, předávané po mnoho

staletí architekty z jedné generace na druhou,

byly opuštěny po první světové válce. Nový,

modernistický styl vznikl právě v této době.

Vzestup nové doktríny podle Curla doprová-

zelo množství intrik, dogmat a falešných tvr-

zení, která napáchala nenahraditelné škody.

Tzv. moderní společnost ztratila schopnost

ocenit tradiční umění, nebo dokonce vytvořit

v umění vztah s architekturou. Le Corbusier,

Mies van der Rohe, Walter Gropius, ale i teore-

tikové jako Pevsner či Ruskin nebo současné

architektonické školství a další propaganda, ti

všichni nesou vinu na celkové destrukci měst.

Satirik Lancaster označil za nejdestruktiv-

nější ideologii „corbusianismus“ (tj. všudypří-

tomné uctívání architekta C.-É. Jeannereta-

Grise). Modernismus aplikuje (domnělou)

vědu a mechanizaci na vše, včetně umění. Je

bezohledný a nevědomý. Centra vědění se do-

stávají do protikladu s okolím, jako labyrinty

v katedrálách nebo ideální fortifikovaná měs-

ta. Dystopie označuje místa, kterých je lépe se

vyvarovat. Modernismus zavrhl vše klasické.

Jeho stoupenci se, už v periodě secesní módy,

stali zejména mladí protagonisté, ale např.

i šedesátiletý Otto Wagner. Modernistická

ideologie se ráda spojovala a spojuje s tota-

litarismem a technologiemi jako automobily

nebo letadly. Cíle modernistů jsou radikální,

odmítají ornament. Řemeslo a estetiku nahra-

zují mechanizací. Jejich napojení na levici je

patrné. Ztrácejí kontakt s historií a spirituali-

tou. Historické ulice, modelované vertikalitou

a reflektující v architektonickém jazyce při-

rozenou gravitaci, nahrazují horizontálními

pásy zavěšených oken. Ztrácejí též porozumě-

ní o estetickém poslání ulice. Individuální de-

sign budov, kde každý autor chce být originál-

ní, je však neslučitelný s konceptem vyvážené

uniformovanosti ulice. Dekonstruktivismus,

parametrismus a šíření automobilismu jsou

dalšími smrtelnými ranami pro tradiční ulice.

Chodci jsou navždy odříznuti od přirozené-

ho pobytu na ulici, protože automobilismus

pronikl každou částí města. Další katastro-

fou je ztráta kontaktu s ornamentem. Lidstvo

po celá staletí zdobilo své životy ornamenty,

od starověké Mezopotámie, Egypta, Číny,

Japonska, Indie, Řecka, Říma, islámu přes

středověk, renesanci, baroko, neoklasicismus

až po hnutí umění a řemesel. Adolf Loos do-

konce označil ornament za zločin. Nutno po-

dotknout, že zločinec si většinou neuvědomu-

je svůj vlastní zločin. A to platí jak pro Loose,

obviněného z pedofilie, tak pro Corbusiera,

který chtěl poklidný život v tradičních uli-

cích Londýna nebo Paříže navždy vymazat

z mapy. Kvalitní učitelé tradičních umění, or-

namentu a dekorace byli (a stále často jsou)

modernisty ignorováni. Modernisté poučují,

že ploché střechy mají postrádat dekoraci, že

dlouhá horizontální okna jsou pouhou funk-

cí a nemají se vázat na žádný styl. Původně

nevinné začátky modernismu se vyvinuly

v nebezpečnou architektonickou katastrofu.

Estetika architektury se stala jen obchodem

s materiálem. Modernisté si vynutili „mo-

nopol ošklivosti“, jak vhodně řekl Sir Roger

Scruton. Tvrzení Adolfa Behna, že skleněná

architektura je nová kultura a odradí zlodě-

je, podle Curla pouze maskovala skutečnost,

že jde o prodávání skla prostřednictvím ar-

chitektury. Ani levná sláva mladých moder-

nistů, kterou si získali navrhováním automo-

bilů, letadel, strojů, vodáren nebo obilných

sil, v žádném případě nemůže konkurovat

nádherným akvaduktům, opevněním nebo

velkým stodolám z minulosti. Výklad v kni-

ze pokračuje v tomto kritickém duchu až do

současné situace. Parametrické modelování

dneška, závislé na počítačích navrhujících

budovy, je završením sledované katastrofy.

Že v tom vůbec není zastoupeno umění a ře-

meslo, není potřeba ani zmiňovat. Naději pro

budoucnost architektury představují některé

školy, například fakulta při americké univer-

zitě Notre Dame, jakož i aktivity dalších or-

ganizací: Tradicionalistická architektonická

skupina (TAG) v Královském institutu brit-

ských architektů (RIBA), Mezinárodní síť pro

tradiční výstavbu, architekturu a urbanismus

(INTBAU), jmenovitě třeba činnost anglické-

ho architekta Roberta Adama. V USA, kde se

mnoho architektů odklonilo od modernismu,

působí Institut klasické architektury a umění

(ICAA).

Vytváření dystopie je významným kri-

tickým dílem erudovaného autora a oteví-

rá aktuální otázky o kvalitě architektury.

Kniha by měla být povinnou četbou pro stu-

denty architektury a oslovuje také širokou

veřejnost. Vřele doporučuji všem čtenářům.

James Stevens Curl, Making dystopia:

The strange rise and survival of architectural

barbarism

Oxford University Press, 2018

551 s., 114 obr.