EMIL ADAMEC
Za krásnější svět
Autorské dílo historika architektury a vy-
sokoškolského pedagoga Martina Horáčka
představuje ucelený pohled na tradiciona-
listickou architekturu. Vychází z konceptu
sjednocené teorie architektury Nikose A.
Salingarose, jehož optikou nahlíží dějiny
domácí a světové architektury od konce 19.
století do současnosti. V pěti dílech, bohatě
doplněných ilustracemi, nalezneme mno-
ho příkladů tradicionalistických staveb,
s množstvím odkazů na další zdroje. Čtenáři
mohou číst knihu postupně, nebo si vybrat
kapitoly, které je zajímají. Na ukázku krát-
ce představíme jen dvě kapitoly, jednu ze
světa a jednu z českého prostředí. Kapitola
Kritika negativních projevů modernismu
a návrat k tradici popisuje Bauhaus jako
oficiální doktrínu po druhé světové válce,
která domněle kázala individuální tvůrčí
svobodu, ve skutečnosti však určovala do-
sti striktně, jak stavět. Ani nás nepřekvapí,
že zároveň byla zrušena výuka klasických
sloupových řádů a principů Beaux-Arts. Ze
škol architektury byly odstraněny rozsáhlé
kolekce sádrových odlitků architektonic-
kých detailů. Řeknete si, že na vzniklou
situaci musel někdo reagovat. Ano, stejně
jako architekt a urbanista Camillo Sitte
před půlstoletím, i v padesátých letech se
opět ozývají jednotlivci nebo skupiny, kteří
byli vůči nastupujícímu modernismu kritič-
tí. Například německý historik umění Hans
Sedlmayr píše ve svých statích o krizi vyvo-
lané odvrácením od Boha. Dává Evropanům
za příklad USA, kde otevřeně bránili
Beaux-Arts, a ptá se: „Kdy, jak a proč se
v posledních 150 letech ztratila schopnost
stavět tak, aby žádná stavba nenarušila
skutečně krajinu, tedy schopnost, kterou
měl dříve ten nejskromnější stavebník?“
Ve stejné době v Americe historik a kritik
Henry Hope Reed spolu s krajinářským
architektem Christopherem Tunnardem
obhajovali staré budovy, zejména z este-
tických, psychologických, ale i funkčních
a ekonomických důvodů. Reed vidí jedinou
záchranu v obnově Beaux-Arts a také to ve
své knize Zlaté město připomíná. Porovnává
klasicistní a modernistické detaily budov na
fotografiích. Odstranění ornamentu poklá-
dá za klíčové pochybení modernismu. V roce
1968 založil osvětovou instituci Classical
America a kurzy kreslení. Postupem času
vznikla poptávka po obnovení výuky klasi-
cismu na školách architektury. Bylo usku-
tečněno otevření výuky klasického desig-
nu na University of Notre Dame v Indianě
a založení Institutu klasické architektury
a umění v New Yorku. Vzniká Driehausova
cena za klasickou architekturu. K architek-
tům se opět vracejí sochaři, malíři a řeme-
slníci. Prosazuje se Nový urbanismus a sdí-
lené komunitní plánování – peer-to-peer
urbanismus. Tradiční architektura a urba-
nismus našly další vlivné obhájce, napří-
klad Sira Rogera Scrutona.
Kapitola Beaux-Arts, krásné město
a ochrana domoviny popisuje situaci tradi-
cionalismu v českých zemích, kde se Beaux-
Arts v čisté formě neusadil. Analogie
k západnímu hnutí za krásné město chybí
úplně. Pražské pokusy o tradiční novo-
stavby na Letenské pláni a nábřeží Vltavy
dopadly tristně. Zatímco Národní divadlo
a Rudolfinum citlivě reagovaly na okolí,
další stavby, vzniklé za první republiky,
svým těžkopádným pojetím velkých hmot
s hluchými partery od architektů Kotěry,
Machoně nebo Engela rozrušily měřít-
ko města. Vysoké sloupové řády, bohatě
modelované kopule a kolonádami propo-
jené nájemní domy byly častější v Brně
než v Praze. Brněnský Beaux-Arts se řadí
k vídeňské, pařížské a londýnské kategorii.
Kniha upozorňuje na řadu méně známých
vynikajících architektů, například na br-
něnského Ferdinanda Hracha, který také
učil na tamější německé technice a jeho
přednášky byly publikovány. Popularizoval
principy Sitteho, tedy stavění dle umělec-
kých zásad. Je autorem Zemského domu
II v Brně, radnice v Hustopečích u Brna
nebo kostela sv. Klementa M. Hofbauera
v Brně – Horních Heršpicích. Hrach měl
blízko k hnutí za ochranu domoviny, kde
se angažovaly české a německé okrašlovací
a turistické spolky a které bylo v prvních
desetiletích 20. století v celé střední Evropě
mimořádně populární. Mělo vliv na podobu
celých urbanistických celků, z nichž u nás
je asi nejvíce komplexní Liebiegovo město
v Liberci, s obchody, restauracemi a škola-
mi. K předchůdcům bychom mohli zařadit
Nové Vítkovice, plně funkční a vybavené
město, které má pravoúhlou síť a cihlový
výraz a sdružovalo dělníky a zámožnější
zaměstnance Vítkovických železáren do
sociálně vyváženého celku. Stejný typ plá-
nování se uplatnil také v Hradci Králové,
kde je situace výjimečná svou kontinui-
tou a postupným rozšiřováním. Kniha Za
krásnější svět je komplexním dílem pro zá-
jemce o tradicionalismus a svým rozsahem
předčí vaše očekávání. Vřele doporučuji
všem čtenářům.
Martin Horáček, Za krásnější svět: Tradicio-
nalismus v architektuře 20. a 21. století
Brno: Barrister & Principal – VUTIUM
2013. 448 s., 760 obr.
rECEnzE
16
STAVBA 4/2018